Jak vlastně funguje citlivost našich smyslů?

Co se dozvíte v tomto článku?

  1. Naše smysly: Brány do světa (nejen těch pět tradičních!)

  2. Když je „příliš mnoho“: Hypercitlivost (Smyslová přecitlivělost)

  3. Když je „příliš málo“: Hypocitlivost (Smyslová podcitlivělost)

  4. Proč je důležité porozumět svým smyslům?

  5. Můžeme naše smysly trénovat?

  6. Mistr svých smyslů


Proč mě někdy děsí hluk a jindy si ani nevšimnu bolesti? Pochopte své smysly a jejich „hlasitost“!

Svět je plný vjemů – zvuků, barev, chutí, vůní, doteků. Pro některé z nás je to příjemná symfonie, pro jiné neustálý útok nebo naopak nudné ticho.

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč vás náhlý hlasitý zvuk vyděsí až do morku kostí, zatímco jiný člověk ho sotva zaregistruje?

Nebo proč máte problém se soustředit, dokud není všechno kolem vás úplně tiché?

Odpověď se skrývá v tom, jak jedinečně zpracovává každý z nás smyslové informace.

Pojďme se ponořit do světa hypercitlivosti a hypocitlivosti smyslů.

Naše smysly: Brány do světa (nejen těch pět tradičních!)

Máme pět základních smyslů: zrak, sluch, čich, chuť a hmat. Existují však i další, stejně klíčové smysly, které nám pomáhají orientovat se v našem těle a prostoru:

  • Propriocepce: Smysl pro polohu a pohyb našeho těla a končetin v prostoru. Říká nám, kde máme ruce a nohy, aniž bychom se na ně dívali.

  • Vestibulární smysl: Smysl pro rovnováhu, pohyb hlavy a zrychlení. Pomáhá nám udržovat stabilitu a orientovat se v prostoru.

  • Interocepce: Smysl pro vnitřní stavy našeho těla (teplota, tep, hlad, plnost močového měchýře, vnitřní bolest). Říká nám, jak se cítíme „uvnitř“.

Tyto smysly neustále sbírají informace a posílají je do našeho mozku, kde se interpretují. Problém nastává, když náš nervový systém zpracovává tyto informace buď příliš intenzivně, nebo příliš málo. To se nazývá smyslová modulace a u každého z nás je jiná.

Když je „příliš mnoho“: Hypercitlivost (Smyslová přecitlivělost)

Představte si, že váš smysl je jako rádio s hlasitostí nastavenou na maximum. I ty nejjemnější zvuky nebo nejslabší světla jsou pro vás ohlušující nebo oslepující.

Jak se projevuje hypercitlivost?

  • Sluch (Auditory Hypersensitivity): Běžné zvuky jako šepot, tikot hodin, splachování toalety, žvýkání, dětský smích nebo ruch města mohou znít jako útok. Může to vést k pocitu úzkosti, podrážděnosti nebo k tomu, že se cítíte snadno vyčerpaní.

  • Zrak (Visual Hypersensitivity): Jasné světlo, silné barvy, blikající světla, dokonce i přirozené sluneční světlo mohou být nepříjemné. Může způsobit bolesti hlavy, únavu očí nebo závratě.

  • Hmat (Tactile Hypersensitivity): Určité textury oblečení (vlna, štítky), jemné doteky (pavoučí vlákno, proud vzduchu), nebo dokonce voda sprchy mohou být vnímány jako drsné nebo bolestivé. Často vede k pocitu nepohodlí a vyhýbání se blízkým kontaktům.

  • Čich a Chuť (Olfactory & Gustatory Hypersensitivity): Silné vůně (parfémy, čisticí prostředky, jídlo) mohou být nesnesitelné a vyvolat nevolnost. Můžete mít velmi omezený jídelníček, protože některé chutě nebo textury jídla jsou příliš intenzivní.

  • Propriocepce (Hyper-): Můžete si být nepříjemně vědomi každého pohybu svého těla. Jakýkoliv nečekaný pohyb nebo změna polohy může vyvolat úzkost. Můžete se cítit „neohrabaní“, protože máte problém zpracovat informace o poloze svalů a kloubů, což vede k nejistotě.

  • Vestibulární smysl (Hyper-): I mírný pohyb (jízda autem, houpání, točení) může vyvolat nevolnost, závratě, strach a úzkost. Můžete se vyhýbat výškám, rychlé jízdě nebo hřištím.

  • Interocepce (Hyper-): Můžete si být přehnaně vědomi vnitřních pocitů těla, jako je tep srdce, dýchání nebo mírné bolesti. To může vést k hypochondrii, panickým atakám nebo neustálé úzkosti z toho, „co se děje uvnitř“.

Proč to máme? Náš nervový systém je nastaven tak, že interpretuje i malé podněty jako potenciální hrozbu. Je to jako kdyby vaše „neurocepce“ (podvědomý radar hledající hrozby, o kterém jsme mluvili v článku o polyvagální teorii) byla přehnaně citlivá.

Když je „příliš málo“: Hypocitlivost (Smyslová podcitlivělost)

Na druhé straně spektra je hypocitlivost, kde váš smysl je jako rádio s hlasitostí nastavenou na minimum. Potřebujete extrémně silné podněty, abyste něco vůbec zaregistrovali.

Jak se projevuje hypocitlivost?

  • Sluch (Auditory Hyposensitivity): Můžete si nevšimnout, že na vás někdo mluví, že zvoní telefon nebo že je venku hluk. Často hledáte hlučná prostředí.

  • Zrak (Visual Hyposensitivity): Můžete si nevšimnout vizuálních detailů nebo předmětů kolem sebe. Můžete se dívat přímo do jasných světel, která by jiným vadila.

  • Hmat (Tactile Hyposensitivity): Můžete si nevšimnout, že máte roztrhané oblečení, že se někde pořežete nebo že se dotýkáte něčeho velmi horkého/studeného. Často hledáte silné dotykové vnímání (tlak, textury).

  • Čich a Chuť (Olfactory & Gustatory Hyposensitivity): Můžete si nevšimnout silných pachů (například pálícího se jídla) nebo intenzivních chutí. Můžete preferovat extrémně kořeněná, sladká nebo slaná jídla.

  • Propriocepce (Hypo-): Můžete mít problém s koordinací, častými pády, narážením do věcí nebo s nevhodnou silou při interakci (například příliš silné objetí). Můžete se „kolébat“ nebo opírat o věci, abyste cítili své tělo.

  • Vestibulární smysl (Hypo-): Můžete potřebovat extrémně mnoho pohybu a stimulace, abyste se cítili bdělí a přítomní. Můžete vyhledávat rychlé, rotační pohyby (točení, houpání) a nezískáte z nich závrať.

  • Interocepce (Hypo-): Můžete mít problém rozpoznat vnitřní signály těla, jako je hlad, žízeň, plnost močového měchýře, únavu nebo bolest. To může vést k zanedbávání základních potřeb, emocionální nevědomosti nebo k problémům s regulací nálady, protože nevnímáte, co se děje ve vašem těle.

Proč to máme? Náš nervový systém potřebuje silnější podněty k tomu, aby je vůbec zaregistroval a zpracoval. Je to jako kdybyste měli „nízký práh“ pro vzrušení a potřebovali silnější „kopanec“, abyste se cítili bdělí a přítomní.

Proč je důležité porozumět svým smyslům?

Pochopení, zda jste hypercitliví nebo hypocitliví (nebo mix obojího, což je běžné!), vám pomůže:

  1. Destigmatizovat sebe: Nejste „zvláštní“ nebo „přecitlivělí bezdůvodně“. Váš nervový systém jen funguje jinak.

  2. Lépe se regulovat: Když víte, co vás přetěžuje nebo naopak, co potřebujete k probuzení, můžete si přizpůsobit své prostředí a aktivity.

  3. Zlepšit vztahy: Pochopíte, proč můžete mít odlišné potřeby než jiní lidé.

Každý smysl může být nastaven jinak – můžete mít hypercitlivost na zvuky, ale hypocitlivost na dotek. A co je ještě důležitější – toto nastavení není konstantní. Mění se podle stresu, únavy, zdraví, prostředí i emocionálního stavu.

Můžeme naše smysly trénovat? Ano, a je to klíčové!

I když je smyslová citlivost často daná, náš nervový systém je neuvěřitelně plastický. To znamená, že ho můžeme trénovat a učit ho jinak reagovat na smyslové podněty.

Proč trénovat smysly?

  • Zlepšení regulace: Pomáháme našemu nervovému systému zůstat déle v Okně tolerance.

  • Rozšíření komfortní zóny: Méně nás přetěžují běžné podněty (hypercitlivost) a lépe vnímáme svět (hypocitlivost).

  • Snížení stresu a úzkosti: Méně smyslového přetížení znamená méně aktivace sympatiku.

  • Lepší učení a soustředění: Když nejsme přetížení nebo otupělí, náš mozek může efektivněji zpracovávat informace.

Jak trénovat? Principy „tak akorát“ a „postupně“:

  1. Pro hypercitlivost: Začněte s malými, kontrolovanými dávkami vjemů, které jsou pro vás výzvou, ale nepřetěžují vás úplně.

    • Obecně: Krátká expozice mírně nepříjemným vjemům, postupné zvykání si. Důležité je mít vždy možnost stáhnout se.

    • Hmat/Propriocepce: Hluboký tlak (jako například ze zátěžové přikrývky Nidu) může být skvělým způsobem, jak poskytnout bezpečný a uzemňující hmatový/proprioceptivní vjem, který pomáhá nervovému systému „kalibrovat se“ na bezpečné doteky a uvědomění si těla.

    • Vestibulární smysl: Jemné, pomalé houpání nebo otáčení, postupně zvyšovat intenzitu, pokud je to tolerovatelné.

    • Interocepce: Místo paniky z vnitřních pocitů se snažte je pojmenovat a popsat bez hodnocení. Mindfulness cvičení mohou pomoci.

  2. Pro hypocitlivost: Hledejte a zařazujte do svého dne smyslové vnímání, které vás probudí, ale nepřetíží.

    • Obecně: Aktivní vyhledávání a zapojování se do smyslových aktivit, které jsou pro vás stimulační.

    • Propriocepce: Aktivity s těžkou prací (tlačení, tahání), skákání, běh, cvičení s váhami.

    • Vestibulární smysl: Houpání na houpačce, točení se, jízda na kole, koloběžce.

    • Hmat: Texturované předměty na dotek, různé materiály oblečení, silná objetí, hluboké masáže. Opět, zátěžová přikrývka Nidu může poskytnout konzistentní, hluboký a dostatečný tlak, který pomáhá probudit a uzemnit nervový systém, čímž zlepšuje vnímání těla.

    • Interocepce: Vědomé zaměření se na dýchání, sledování pocitu hladu/žízně, vědomé jezení (mindful eating).

Klíč je v uvědomění a jemnosti. Nejde o to „překonat“ svůj smysl, ale pomoci mu kalibrovat se. Je to proces, ne jednorázová událost. Vždy poslouchejte své tělo a respektujte jeho hranice.

Zregulovat nervový systém a jemně ‚přeladit‘ smyslovou citlivost lze také v multisenzorickém prostředí Snoezelen. 

Závěr: Mistr svých smyslů

Naše smysly jsou naší cestou k pochopení světa a sebe samých. Ať už jste hypercitliví nebo hypocitliví, nebo mix obojího, pochopení vašich jedinečných smyslových potřeb je prvním krokem k lepší seberegulaci a plnohodnotnějšímu životu.

A pamatujte, náš nervový systém je náš přítel, který se nás snaží chránit. S laskavým a postupným tréninkem mu můžeme pomoci naučit se, že svět je bezpečné místo, kde můžeme naplno vnímat a prožívat.