Proč někdy „zamrzneme“ a jindy jsme plní života?

Co se v tomto článku dozvíte?

  1. Co je to polyvagální teorie?

  2. Tři stavy vědomí: žebřík našeho nervového systému

  3. Náš vnitřní radar: Co je to „neurocepce“?

  4. Jak Nidū pomáhá „přepnout“ náš nervový systém?

Tajemství našeho nervového systému odhalené polyvagální teorií

Cítili jste se někdy mezi lidmi úplně uvolněně a bezpečně, zatímco jindy vás tatáž situace dokázala paralyzovat úzkostí? Nebo proč někdy reagujeme na stres přehnaně, jako by nám šlo o život, i když se ve skutečnosti nic hrozného neděje?

Odpověď může ležet hluboko v nás – v něčem, čemu se říká polyvagální teorie. Je to fascinující „mapa“, která vysvětluje, proč se cítíme tak, jak se cítíme.

Co je to vlastně polyvagální teorie?

Představte si, že váš nervový systém je jako operační systém počítače, který běží nepřetržitě na pozadí. Jeho hlavním úkolem není dělat vás šťastnými, ale udržet vás naživu. Neustále skenuje okolí a ptá se:
„Jsem tu v bezpečí?“

Polyvagální teorie, kterou formuloval behaviorální neurovědec Dr. Stephen Porges, zásadně změnila pohled na to, jak tento „operační systém“ funguje.

Dříve se vše vysvětlovalo jednodušeji:

Sympatikus – náš vnitřní plynový pedál

Připraví nás na boj nebo útěk (fight or flight). Srdce zrychlí, dech se zrychlí, svaly se napnou.

Parasympatikus – naše brzda

Umožňuje odpočinek, trávení a regeneraci (rest and digest).

Porges však zjistil, že vše je mnohem komplexnější. Klíčovým hráčem je vagus, česky bloudivý nerv.

Hrdina příběhu: Nervus Vagus – bloudivý nerv

Bloudivý nerv je nejdelší nerv v těle. Vede z mozkového kmene až do břicha a funguje jako informační dálnice mezi mozkem a vnitřními orgány (srdce, plíce, trávení).

A teď zásadní objev:
Bloudivý nerv má dvě různé větve, které se vyvinuly v odlišných fázích evoluce a dělají velmi odlišné věci.

Spolu se sympatikem tedy máme tři evolučně vrstvené systémy reakcí.

Tři stavy vědomí: Žebřík našeho nervového systému

Představte si své reakce jako žebřík.
Nahoře je bezpečí.
Dole je přežití.

1. Vrchol žebříku: Bezpečí a spojení (Ventrální Vagus)

Tohle je náš domov.

  • Jak se cítíme: bezpečně, klidně, propojeně, zvědavě, tvořivě
  • Co se děje v těle: Dýchání je hluboké, srdeční rytmus stabilní. Aktivují se svaly obličeje – můžeme se usmívat, navazovat oční kontakt, poslouchat lidský hlas a filtrovat hluky pozadí.

Nazýváme to systém sociální angažovanosti (Social Engagement System).

2. Střed žebříku: Mobilizace (Sympatikus)

Když zaznamenáme hrozbu, sestoupíme níž.

  • Jak se cítíme: nervózně, úzkostně, napjatě, podrážděně, máme potřebu jednat
  • Co se děje v těle: Adrenalin, kortizol, rychlý dech, napětí. Tělo se připravuje na akci – boj nebo útěk.

Je to zdravá reakce, pokud v ní neuvízneme.

3. Spodek žebříku: Kolaps a zamrznutí (Dorzální Vagus)

Pokud je hrozba příliš intenzivní nebo nemůžeme utéct ani bojovat.

  • Jak se cítíme: otupěle, odpojeně, prázdně, paralyzovaně, bezmocně
  • Co se děje v těle: Tělo se „vypne“, aby snížilo bolest a chránilo nás.

Tento stav nazýváme freeze/shutdown – biologický kolaps.

Náš vnitřní radar: Co je neurocepce?

Neurocepce je podvědomé skenování prostředí, lidí a situací.
Rozhoduje o tom, zda se posuneme na žebříku nahoru (bezpečí) nebo dolů (mobilizace / shutdown).

Děje se zcela automaticky, dřív než si to uvědomíme.

Jaké signály náš systém vnímá?
  • Signály bezpečí:  jemný tón hlasu, přátelský obličej, pomalé pohyby, jemný dotyk

→ Posun zpět do ventrálního vagové aktivace.

  • Signály nebezpečí: křik, prudké pohyby, hněvivý pohled,

→ Přepnutí do sympatika.

  • Signály ohrožení života: bezmoc, uvěznění, extrémní stres

→ Pád na dno žebříku – dorzální vagus.

Proč je polyvagální teorie důležitá?

1. Destigmatizuje naše reakce Pokud jste někdy „zamrzli“, nebyla to slabost. Byla to evoluční strategie přežití.

2. Vysvětluje trauma Trauma není událost, ale stav nervového systému, který uvízl mimo bezpečí.

3. Ukazuje cestu k uzdravení – koregulace Nervové systémy cicavců se regulují navzájem.
To je důvod, proč: objetí uklidní, jemný hlas utiší, bezpečný člověk nás stabilizuje.

Jak Nidū pomáhá „přepnout“ nervový systém?

Koregulační vztahy jsou ideální, ale co když jsme sami?

Právě zde nastupuje hluboký tlakový dotyk (Deep Touch Pressure) – princip, na kterém fungují záťažové prikrývky Nidū.

Tlakové receptory v kůži zaznamenají rovnoměrný, hluboký a bezpečný tlak, který mozek interpretuje jako jasný signál: „Jsi v bezpečí.“

  • Když jste v režimu Boj/Útěk (hyperarousal) prikrývka Nidū: zpomaluje srdeční rytmus, prohlubuje dech, snižuje hladinu stresových hormonů, brzdí sympatikus

→ tělo se může přepnout zpět do klidového stavu.

  • Když jste v režimu Zamrznutí/Kolapsu (hypoarousal):

Prikrývka působí jinak – jako jemné probuzení. Pomáhá: vrátit pozornost zpět do těla, cítit vlastní hranice, uzemnit se, navázat kontakt s přítomným okamžikem

→ systém se postupně probouzí z otupění.

Proč to funguje? Protože nervový systém nereaguje na logiku, ale na signály bezpečí v těle.

A hluboký tlak je jedním z nejsilnějších.

Cesta zpět k bezpečí

Polyvagální teorie nám ukazuje, že základní lidská potřeba není láska ani porozumění – ale pocit bezpečí.

Když se příště budete cítit ve stresu, zkuste se neptat:

„Proč jsem takový?“
ale spíše
„Co moje tělo teď potřebuje, aby se cítilo bezpečněji?“

Možná to bude: pomalé dýchání, procházka, objetí, nebo vědomé využití hlubokého tlaku, například pomocí prikrývky Nidū.

Tyto malé signály bezpečí pomáhají vašemu systému vyšplhat zpět nahoru na žebřík – do stavu spojení, klidu a radosti.