Vývoj nervové soustavy: jak nás formují tlaky, doteky a smyslové zkušenosti
Co se dozvíte v tomto článku?
- Jak už děloha formuje první zážitky nervové soustavy?
- Proč je dotek po narození „prvním jazykem“ dítěte?
- Jakou roli má hra v písku, vodě či blátě v období školky a školy?
- Co způsobuje nedostatek podnětů a jak se projevuje ve škole (orientace, čtení, psaní, držení pera)?
- Proč zkušenosti z dětství ovlivňují zvládání stresu a emocí v dospělosti?
Vše začíná v děloze
Ještě dříve, než se dítě narodí, jeho nervová soustava se učí reagovat na podněty.
Již v děloze cítí tlak okolních svalů a orgánů, slyší tlukot matčina srdce a vnímá jemné pohyby. Tento intrauterinní tlak a dotek jsou první lekcí bezpečí – dítě se učí, že pevné hranice znamenají jistotu.
Dotek jako první jazyk
Po narození je dotek pro miminko základním způsobem, jak poznává svět. Objetí, nošení, zavinutí – vše to kopíruje zkušenost z dělohy.
Proto novorozenci tak klidně usínají v náručí: parasympatikus (ta část nervové soustavy, která uklidňuje) se aktivuje vždy, když cítíme pevný a laskavý dotek a tlak.
Smyslová výživa od školky po školu
Právě toto období je pro vývoj nervové soustavy klíčové. Dítě už není miminko, ale ani „hotový školák“ – jeho mozek je jako houba, která nasává zkušenosti a učí se je zpracovávat.
➡️ Proč je hra v přírodě tak důležitá?
Hra v písku, v trávě či v blátě není jen zábava. Je to „smyslový bufet“:
-
bláto je chladné, mokré, tvárné a mění se pod rukama,
-
písek se rozsype a šuchoce,
-
tráva škrábe nebo hladí,
-
voda přináší chlad, odpor i zvuk.
Každý takový kontakt zapojuje hmat, čich, zrak, propriocepci (vnímání těla v prostoru) i vestibulární systém (rovnováhu). Nervová soustava se učí reagovat na překvapení, měnící se strukturu či nečekaný podnět.
➡️ Co se děje, pokud tyto podněty chybí?
Moderní děti tráví spoustu času v interiéru – v „čistém“ a předvídatelném prostředí. Mají sice přebytek vizuálních a sluchových podnětů (displeje, animace, blikající světla), ale jejich tělo zaostává. Chybí jim smyslová pestrost.
To se může projevit jako:
-
přecitlivělost (vadí jim dotek, šum, změna prostředí),
-
motorická neobratnost,
-
problémy se soustředěním,
-
emoční labilita,
-
nebo naopak – hyperaktivita a neustálá potřeba „hledat něco“.
➡️ Co to znamená pro školu?
Pokud děti nemají dostatek přirozené senzorické stimulace (bláto, písek, voda, tráva, různé povrchy), jejich nervová soustava se „nenaučí“ zpracovávat podněty plynule. A to má konkrétní důsledky:
-
potíže s orientací v prostoru (dítě neumí odhadnout vzdálenost, naráží do věcí, těžší se učí orientovat na papíře),
-
problémy s jemnou motorikou (slabý úchop pera, rychlá únava ruky, neobratnost při vázání šňůrek či zapínání knoflíků),
-
zhoršené čtení a psaní (přeskakování slov, nesledování řádku, pomalé tempo),
-
problémy so sústredením (mozog sa rýchlo „vyčerpá“, lebo spracovanie podnetov stojí priveľa energie).
Právě proto je období od školky po začátek školy tak rozhodující – nervová soustava se stále formuje a potřebuje dostatek „smyslové výživy“.
Samozřejmě, ne každé dítě má možnost trávit spoustu času v přírodě a některým dětem přirozená stimulace nemusí sama o sobě stačit. Tehdy přicházejí na pomoc smyslové hračky a terapeutické pomůcky, které dokážou nervové soustavě poskytnout podněty podobné těm z přirozeného prostředí.
Mezi takové pomůcky patří i zátěžové přikrývky, LapPady či límce Nidū®. Díky jemnému hloubkovému tlaku aktivují propriocepci, přinášejí pocit jistoty a bezpečí a pomáhají dítěti lépe zpracovávat podněty. Není to o „náhradě přírody“, ale o doplňování smyslové výživy, která je pro zdravý vývoj nervové soustavy nezbytná.
Nervová soustava ve školním věku
Se školou přichází nová zátěž: sezení, soustředění, výkon. Nervová soustava dětí najednou čelí úplně jiným požadavkům.
Proto jsou důležité přestávky, pohyb i jednoduché senzorické pomůcky – zátěžový LapPad či Pás dokáží navodit pocit bezpečí podobně jako objetí.
Dítě, které má možnost ukotvit se přes propriocepci, se dokáže snáze soustředit a zpracovat emoce.
Dospělost: když minulost mluví do přítomnosti
Vývoj nervové soustavy se sice ukončí kolem 25. roku života, ale návyky ze senzomotorického dětství zůstávají.
Člověk, který měl dostatek smyslových zkušeností, lépe zvládá stres, umí si regulovat emoce a má stabilnější vztahy.
Naopak nedostatek dotyku a přirozených podnětů v dětství může vést k větší náchylnosti k úzkosti, poruchám spánku či vyhledávání nadměrných stimulů.
Kruh se uzavírá
Od pevného objetí dělohy, přes špinavá kolena v blátě až po schopnost zvládat stres v dospělosti – vše je to jedna cesta vývoje nervové soustavy.
Dovolme dětem objevovat, válet se v přírodě a zapojovat všechny smysly. A dovolme i sobě, jako dospělým, znovu najít cestu ke smyslové výživě – ať už přes objetí blízkého, bosé nohy v trávě nebo jemný tlak zátěžové přikrývky.
