Barbara Balla, terapeutka osob s autismem: Zátěžová přikrývka byla zlomovým bodem
Když Feri Farkas, zakladatel Nidū, poprvé navrhl přikrývku pro svého syna s poruchou autistického spektra, byl již delší čas v intenzivním kontaktu s různými odborníky či komunitami působícími v oblasti poruch senzorického zpracování. Jednou z nich byla také Barbara Balla, terapeutka osob s autismem, odbornice na metodu Handle nebo program Son-rise.
Pokroky přicházejí s motivací a dávkou trpělivosti
Barbara vystudovala léčebnou pedagogiku. Již během studia se setkala s rodinou, která vychovávala dítě s autismem. Právě v tomto období díky nim poznala skutečné výzvy rodin s dětmi s poruchami autistického spektra a zároveň se blíže seznámila s programem Son-rise.
Jen pro zajímavost, tento program založili manželé Kaufmanovi z USA, když byla jejich 18 měsíčnímu synovi diagnostikována těžká forma autismu. Doporučení lékařů bylo dát chlapce do ústavu, ale právě Kaufmanovi si řekli, že musí existovat i rodinný, láskyplný přístup k výchově. Právě na těchto pilířích postavili celý výchovně-vzdělávací a terapeutický program. Podle Son-rise je nejdříve potřebné vytvořit pro dítě příjemnou, důvěryhodnou a přátelskou atmosféru, následně poznat, co motivuje dítě k jeho činům a postupně s touto motivací velmi trpělivě a pomalu pracovat, přirozeně u dítěte rozvíjet zájem o učení.
„Vytvořila jsem si v sobě akceptující postoj s touhou poznávat dítě a interpretovat jeho chování jako signál, který se od té doby jen posiluje,“ vysvětluje Barbara. „Velmi mi v tom pomohl také další trénink/školení HANDLE v Anglii, který mi otevřel oči před výzvami způsobenými senzorickou integrací a jejich možnými řešeními.“
Dupání a narážení do předmětů mají svá opodstatnění
Právě během školení HANDLE se Barbara setkala také se zátěžovými přikrývkami. Když o pár let později pomáhala právě Maxovi, synkovi Feriho Farkaše, v sociální a komunikační oblasti, všimla si, že Max často vyhledává proprioceptivní podněty, tedy podněty ke vnímání polohy těla. Některé děti často vyhledávají tlak například dupáním, boucháním nebo narážením do pevných předmětů.
„Řekla jsem Ferimu, aby zkusil pro Maxe jednu zátěžovou přikrývku vyrobit, což se později ukázalo jako zlomový bod v dalších Maxových pokrocích,“ vzpomíná Barbara.
Poprvé jsme definovali až 3 faktory, které ovlivňují správnou váhu přikrývky.
Barbara také dostala jeden prototyp k vyzkoušení. Co se týče váhy přikrývky, obecně se doporučuje, aby vážila 10% tělesné hmotnosti uživatele. Barbara však nebyla schopná používat přikrývku, která měla pro ni správnou váhu, protože jí pod ní brněly nohy.
Bylo proto potřeba tuto obecnou formulku upravit a najít další faktory, které ovlivňují správnou váhu zátěžové přikrývky.
„Na hledání řešení jsem pozvala Anikó Dobrovodszky, léčebnou pedagožku a Ayres terapeutku, která se primárně zabývá smyslovou integrací. Společnými znalostmi a poznatky z praxe jsme zhodnotili, že při výběru správné váhy přikrývky existují až 3 hlavní aspekty: taktilní (hmatová) citlivost, hypotonie (slabý svalový tonus) a proprioceptivní vyhledávání podnětů (systém vnímání těla),“ vysvětluje Barbara.
Na základě těchto tří faktorů sestavili dotazník (Poradce výběrem váhy Nidū) a bodovací systém, podle kterého se v současnosti určuje ideální váha přikrývky Nidū. Ta na rozdíl od jiných přikrývek zohledňuje také vlastnosti nervového systému dané osoby.
„Pokud vím, Nidù je první přikrývka, která má vlastní systém hodnocení správného výběru váhy a také proto si myslím, že dosahuje tak vynikajících výsledků v této terapeutické oblasti,“ zakončuje Barbara.
